» » » Evropa je nebezpečným místem pro život

Evropa je nebezpečným místem pro život

evropa

Dva týdny před atentátem v Bruselu jsem tuto metropoli navštívila.

V tuto chvíli pominu, zda to bylo soukromě či služebně. Musím se přiznat, že Brusel je místem, kam jezdím párkrát do roka. Místa, která dobře znám, teď vídám na záběrech kamer a fotografiích pod haldou sutin a se zkrvavenými lidmi, v jejichž očích je strach. Zároveň se přistihuji, že mě jako mámu popadá pocit beznaděje, který se střídá s pocity podobnými jako rozčílení až nutkání postavit se na odpor té současné politice, která v EU zavládla. Chodím a mluvím s lidmi, řada z nich má hodně podobné pocity jako já, jen mluví potichu a nechtějí svůj názor z obavy o svou bezpečnost říkat nahlas. Přistihuji se stále častěji při otázce, co s námi bude, co bude s našimi dětmi, když k tomuto může docházet v „hlavním“ městě Evropy? Brusel posledních dnů byl plný vojáků se samopaly, každý z vás to na záběrech třeba TV NOVA mohl vidět. Tito vojáci neochránili Brusel před atentáty, jak může naše vláda v tuto chvíli říci, že cca 350 vojáků v Praze a po stu vojácích v Brně a Ostravě může něčemu pomoci? Máme se podle ministrů připravit na další atentáty a zřejmě si na ně zvyknout. Máme být pevní a nenechat se vyvést z míry pokud někde terorista zaútočí. No ale to je proti podstatě lidské psychiky, jak můžeme nebýt otřeseni z atentátů a jak se máme semknout a přijímat dál imigranty, když je nám druhým politikem říkáno, že i s imigranty přichází „problémy“? Pokud přijmu i myšlenku, že je mezi imigranty pár extrémistů podobně, jako je pár extrémistů mezi Čechy, pak nemohu jako rodič být v klidu ani na chvilku. Co nám hrozí jsou atentáty, to je fenomén se kterým jsme doposud nebyli, jako stát, nikdy konfrontováni (výjimkou je snad atentát na říšského protektora 27. 5. 1942). Myšlenku být silná a nenechat se zastrašit naprosto odmítám. Mě jako matku nemůže nechat klidnou co se kolem děje, zhoršující se bezpečnost v Evropě, ze zpráv, každým dnem je naprosto alarmující. A i to, že Česká republika nadále řeší, pro mě naprosto nesmyslně, kolik pošle na utečence místo toho, aby dala svým lidem peníze na důchody a zdravotnictví. Jako občan této země bych chtěla po vládě jen jedinou věc, cítit se ve své zemi bezpečně! Bohužel toto se neslučuje s politikou otevřené hranice ani otevřené náruče. Přeji všem dobrým lidem klidné dny.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.