» » » Jak vnímáme označení politik

Jak vnímáme označení politik

politik

Při psaní tohoto článku jsem se v myšlenkách vrátil ke vzniku první republiky. Našel jsem si nějaké materiály z prvních let naší země a studovala. V jednom z dokumentů je psáno:

„Přál bych si, aby v našem národě nebylo politika výkonného, ani theoretického, který by se svého díla jinak chápal, než s myslí opravdovou, soustředěnou a vždy toho pamětlivou, že jde nikoli o jeho věc osobní, ani o věc jeho strany, nýbrž o dobro jeho národa, a to ne na chvíli. Při každém propagování i rozhodování politickém dlužno stále míti na paměti, že jde o blaho,….že jde přímo o osud českého národa. Kdyby to naši politikové a lidé politisující nikdy z mysli nespouštěli, zmírnily by se třenice stranické i osobní a veřejnost naše byla by mnohem čistší, listy a řečníci by se vždycky přidržovali věci a nedali by se malichernými pohnutkami sváděti k osobním výpadům a polemikám. A podivili byste se, jak by se rázem naše národní politika dařila!“

Mohlo by se zdát, že některé problémy té doby jsou stále aktuální, stejně jako názory na určité skutečnosti. Dále jsem vyhledala:

„…honem se zapomnělo na místodržitele a s ním i na to, že někteří čeští politikové bývali k němu v noci automobilem dováženi a s ním se dorozuměli o protirevolučním dějství, jež mělo býti zahájeno stanným právem….do rozličných vysokých úřadů vskakovali lidé, nemající k nim ani způsobilosti odborné, ani charakterové…ve vládních úřadech republiky uvelebili se někteří zločinci.

Historie se zřejmě neustále opakuje. Kolikrát už toto českou politiku potkalo?

Jak všichni víme, v našem státu je už několik let mezi politiky v módě korupce. Většina lidí k politikům nemá žádný respekt, ostatně si to politici způsobili sami. Obyčejný člověk to vidí tak, že politik sedne k tomu svému korytu a drží se ho, dokud může. A aby nezůstalo jen u koryta, občas si strčí do kapsy nějaké peníze z veřejných zakázek. A aby toho pořád nebylo málo, schválí zákony, které většinu národa akorát pěkně naštvou. A aby toho vůbec vlastně nebylo málo, o jeho vydání policii, když se na něj přijde, rozhodují „jeho kamarádi“. Některé případy, příběhy, zprávy, novinové články týkající se politiky mi připadají jako vystřižené z nějaké science fiction povídky. Ne nadarmo někteří lidé přejmenovali ve svém povídání Českou republiku na Absurdistán.

K otázce „stranické poslušnosti“ – pokud vstoupím do nějaké strany, je to proto, že souhlasím s jejich stanovami a programem. Pokud už sedím ve vládě a hlasuje se pro nějaký zákon, který podle mého je v rozporu se zájmy národa, může ho poškodit či s ním většina národa nesouhlasí, hlasuji proti, i když tím budu hlasovat proti své straně. Ve vládě přeci nejde o to, aby jedna strana vyhrávala nad druhou, ale o to, aby bylo zajištěno blaho národa. Proč si to politici neuvědomují? Jde jim vůbec o národ? Tuto otázku mohu lehce převést na otázku církevních restitucí. Neznám veřejné mínění celého národa, ale v mém okolí není ani jediný člověk, který by s tím souhlasil. Ať už z pohledu toho, že už tak jsme dosti zadlužení, či z pohledu absurdnosti navracení majetku největší legální mafii světa, jak o církvi mnozí mluví. A netýká se to pouze církevních restitucí. Mohu zmínit pro příklad ještě Strategii romské integrace do roku 2020. Jde o strategii, která velmi poškozuje práva českých občanů, etnických Čechů, která nadřazuje cikány a jiné menšiny nad většinový národ. Jak je možné, že taková strategie ve vládě prošla? Jak je možné, že její tvůrci nebyli obžalováni z rasismu a ze zrady národa, státu?

Další problém je „vládnutí“ strany, kterou nikdo nevolil. Nebudu to tu dlouze rozebírat, ale štěpení poslanců a vytváření nových stran během určité vlády mi nepřijde správné a mnoho lidí toto jednání pobuřuje. Při vytvoření nové strany během vlády jiných strach by mělo být v morálních hodnotách každého jednotlivého člověka složit svůj mandát a vyčkat do příštích voleb, zda lid člověka zvolí.

A otázka hlavy státu? Co vůbec znamená pro české občany president? Kdysi za první republiky, podle vyprávění babiček, tomu bývalo tak, že si většina národa (kromě odpůrců) nedovolila o presidentovi mluvit špatně. President byl „někdo“, k presidentovi se vzhlíželo a byl většinovým obyvatelstvem respektován a lidé k němu měli úctu. Co je president nyní? Presidenti samostatné České republiky jsou terčem posměchu, čím dále jsme od roku 1993, tím více se vtipy na tyto politiky stupňují. Lidé k nim nemají úctu ani respekt.

Musím tedy říct, že politik je zaměstnancem národa. Měl by jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby se národu jako takovému dařilo pokud možno lépe než dobře. Měl by své zájmy podřídit zájmům občana.

A tímto se my hodláme řídit. Pro nás není slovo „politik“ sprosté slovo. My bereme označení „politik“ jako naší národní čest, jako národní povinnost k lidu. Naše snahy o zlepšení života českého národa nejsou kvůli penězům, slávě ani z jiných zištných důvodů. Děláme to pro vás, pro občany.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.