» » » Občan a zbraň

Občan a zbraň

Současná krizová situace nabádá některé občany ze strachu pořídit si zbraň pro ochranu své rodiny a svého majetku. Jiní zase zastávají názor, že zbraně mezi lidmi jsou příčinou vyšší trestné činnosti. Jaká jsou tedy fakta?

Je třeba vycházet z faktu, k čemu prioritně zbraň slouží a tím rozhodně není u většiny občanů zločin. Nelze si ani představit, že by občané žádali zbrojní průkaz, aby mohli vyloupit banku v době, kdy na černém trhu lze získat bohatoý výběr zbraní a střeliva, které nejsou registrované a nelze prokazovat jimi spáchané činy. Na druhé straně asi nikdo z majitelů registrovaných zbraní, tyto zbraně nevyužije k například vyloupení banky, nebo vraždě.

Zbraně si tedy lidé pořizují na svoji případnou obranu při napadení jeho osoby, nebo blízkých, nebo při násilném vniknutí zločince do obydlí a ohrožování jinou zbraní.

Držení zbraní a veškeré podmínky upravuje zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu.

Listina základních práv a svobod zase umožňuje se bránit tomu, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou

Článek 23

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Argumentu pořídit si zbraň, napomáhá také zhoršená bezpečnostní situace v zahraničí a strach obyvatelstva naší země z přívalu imigrantů. Dále mají obavy z událostí mezi Ruskem a Ukrajinou a také vyhrůžkami Ruska pobaltským státům a své k tomu dodají časté provokace ruského letectva, které často svými maskovanými vojenskými letadly porušují vzdušný prostor nad EU a zeměmi NATO. Ruské stroje nad švédskými teritoriálními vodami i na jiných místech, byly často vyprovázeny dohlížejícími letkami jednotlivých států, nebo spojeneckým letectvem. Ruský výzvědný letoun před časem vlétl do letového koridoru startujícího civilního stroje společnosti SAS, který letěl s cca 150 pasažéry z Dánska do Itálie.

Obecný strach z válečného konfliktu na mnoha frontách a k tomu pro občana nepřesná a panická mediální kampaň, láká celkem logicky stále více lidí mít doma zbraň na ochranu své rodiny a svého života.

Z úst některých politiků však znova po letech zaznívá, že je třeba povolování zbraní omezit.

K ničemu by to nevedlo. Pomět trestných činů, spáchaných legálně a nelegálně držených zbraní není vůbec ve prospěch těchto návrhů. Naopak by to rozmohlo černý trh se zbraněmi a policie by neměla vůbec kontrolu nad tím, co se mezi lidmi pohybuje a co lidé doma shromažďují a proč. Registrace zbraní naopak vede v evidenci osoby a zbraně s výrobními čísly a existuje kontrola nad desítkami tisíc zbraní v rukou civilistů.

Fakta hovoří takto – 750 000 registrovaných zbraní vlastní v Česku téměř 300 000 držitelů zbrojních průkazů.

Trestné činy spáchané nelegálně a legálně drženou zbraní v letech 2005 – 2014 (MVČR)

2005 - 153 - 67

2006 - 123 - 90

2007 - 93 - 53

2008 - 76 - 52

2009 - 76 - 49

2010 - 66 - 52

2011 - 75 - 57

2012 - 64 - 55

2013 - 41 - 39

2014 - 47 - 48

Převažují nelegálně držené zbraně. Z celkového počtu lagálně držených zbraní je počet zbraní použitých k trestné činnosti jen nepatrným počtem a odebrání zbraní většině, která se svými legálně drženýmni zbraněmi trestnou činnost nepáchá by bylo kontraproduktivní. Stejně jako myšlenka odejmout zbraně občanům v případě válečného konfliktu na území států Evropské unie a NATO. Logicky z toho vyplývá, že by to měo být spíše naopak, kdy držitelé legálnních zbraní by byli součástí obrany státu proti případnému agresorovi ve spolupráci s policií a armádou.

Já sám jsem držitelem zbrojního průkazu celá léta. Nevidím důvod proč bych měl být na tomto svém právu omezován.

Současně však souhlasím s tím, že je třeba přísnějšího dohledu nad držiteli zbraní, avšak v takové podobě, aby nebyla zneužitelná korupčně.

Tedy optimálně by mě každý žadatel absolvovat psychologické a psychiatrické vyšetření a test, který prozradí stav žadatele. Při prodlužování by pak záleželo na vlastním obvodním lékaři, zda by považoval za nutné psychotesty a psychiatrické vyšetření znova opakovat, nebo vzhledem k faktu, že většinou pacienta léta zná, prostě vykonat základní vyšetření a pohovor a nahlédnout do svých lékařských záznamů, zda držení zbraně není z lékařského hlediska v rozporu.

Pohovor s psychiatrem a psychologické testy nejsou ničím, z čeho by bylo třeba mít jakékoliv obavy. Většina žadatelů jimi projde bez problémů. Mohou ale odhalit u některých jedinců agresívní sklony či jiné konfliktní stavy, které vylučují na čas, nebo doživotně zbrań nosit – například u krátkodobě léčených osob některými léky, snižujícími ostražitost a bdělost, zejména hypnotika a další léky.

Přikláním se i k praktickým zkouškám po určité době, nejen před získáním zbrojního průkazu. Jde nejen o technickou stránku věci – rozložit a složit zbraň, ale i on zvládání použití zbraně a krátky výcvik, která by žadatelům pomohl se vžít do situace, kdy mají před sebou volbu použít, či nepoužít zbraň. Jedna věc je totiž umět ovládat zbraň a také umět střílet, ale druhá věc je trénovat momenty, tedy situace, kdy jsem postaveni před otázku „použít či nepoužít“.

Tyto momenty je třeba trénovat pod dozorem odborníků a bylo by vhodné je zařadit do úvodní výuky žadatelů, ale i do pozdějších povinných vzdělávacích programů, řekněme po každém druhém, nebo třetím prodloužení platnosti zbrojního průkazu. Moment, kdy mám užít zbraň je totiž ten nejdůležitější a vždy záleží, jak je osoba se zbraní psychicky i technicky připravena rozhodnout zbraň použít a jak. K tomu by patřilo právní minimum, které by mělo být nedílnou součástí každého přezkušování.

Toto jsou pouze mé návrhy, je jasné, že projdou diskusí a budo připomínkovány a pozměňovány.

Zbraň sama o sobě není nebezpečná, nebezpečný může být ten, kdo s ní nerozvážně manipuluje. Držet zbraň by mělo být normální. Jsem naopak proti různému zdůvodňování a prokazování důvodů k držení zbraně, tak jak mnozí politici navrhovali. Je to otázka svobody a také zde hraje roli fakt, že většina lidí zbraň nikdy nepoužije proti člověku, ale může případně někdy zachránit situaci, která by byla jinak beznadějná pro napadeného, či napadené, například v obchodním centru, školce atd.

Je to svobodná volba každého občana, která by však měla své podmínky o jakých píšu výše. Nic víc a nic méně.

Jsem přesvědčen, že pokud potenciální pachatelé budou žít ve vědomí, že například za pár let už mezi lidmi budou třeba 1,5 milionu i více zbraní, budou mnohem opatrnější a zdrženlivější.

Nemálo případů se odehrálo v USA, kdy obchodník použitím zbraně zpacifikoval pachatele loupežného přepadení, či pokusu o vraždu. Stejnětak v domech, kam se vloupal pachatel ozbrojený nožem, či střelnou zbraní a majitel dokázal pachatele zneškodnit.

Držení zbraně může mít i preventivní účinek. V zákoně bych ještě pozměnil, že zbraně by měly být nošeny zajištěné v předepsaných obalechm, připnutých k tělu držitele a viditelně až částečně viditelně, což by mělo pro potenciální pachatele rovněž varovný efekt.

A na závěr velmi důležitá poznámka a rovněž návrh do nového zákona – žádná zbraň nesmí být zabavena exekutorem a nesmí být zabavitelná. Jde o velmi osobní majetek, který, stejně jako mobilní telefon, může jeho zabavením ohrozit na životě a zdraví svého držitele. I z hlediska transportu zbraně je nemyslitelné, aby osobní zbraň byla předmětem exekuce a byla vytržena povinnému z ruky a nesena nepovolanou osobou, mnohdy bez zbrojního průkazu a bez předepsaného způsobu přepravy zbraně.

Důležitější je ovšem zmínka osobní záležitosti a práva jedince na zbraň a aspekt ohrožení života v případě zabavení zbraně, kdy po exekuci zbraně může dojít k situaci, kdy může být ohrožen život a díky zabavení zbraně dojde k tragédii, což platí stejně o zbraních, jako o osobních počítačích i mobilních telefonech (například po zabavení mobilu nemůže povinný přivolat policii, nebo hasiče, či záchranáře).

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.