» » » Exekutorská komora pláče, že má málo

Exekutorská komora pláče, že má málo

Nedávno uveřejněný článek v Hospodářských novinách jakoby plakal nad údajným odchodem některých exekutorů z této mezi lidmi negativně vnímané branže.   

Od začátku roku skončilo, nebo to plánuje 10 exekutorů, praví deník a dodává:  Příčinou je snaha ministra spravedlnosti, snížit exekutorům příjmy. Podle jeho analýzy berou zbytečně moc, průměrně 350 tisíc měsíčně.

Překvapuje mě, že se vůbec někdo pozastavuje nad něčím takovým, jako je odcházení soukromých exekutorů, což v ČR v současnosti nelze nazvat jinak, než prchání krys z potápějící se lodi.

Exekutory mají všechny státy. Avšak jen některé z nich umožňují do jisté míry provozovat tuto profesi jako podnikání, ale za velmi přísných podmínek a především při zachování ekonomické stability dlužníka. Ve většině demokratických zemí jsou však exekutoři chápáni jako vykonavatelé spravedlnosti a tudíž jsou to státní úředníci. Ti nevydělávají na poplatcích a neobchodují se zabavenými nemovitostmi, ani nejsou mnohdy za hranicí zákona zprostředkovateli ekonomické likvidace osob na objednávku a za úplatu, jako v České republice.

Daňové úniky soukromých exekutorů se dají počítat v řádu stovek milionů až miliard korun.

Čeští soukromí exekutoři totiž vedou úmyslně celá léta marné exekuce, například u osob  vedených na Úřadě práce, pobírající nepostižitelnou dávku v hmotné nouzi, nebo u bezdomovců. U těchto osob je jisté, že nikdy platit nebudou a ani nemohou. Proč tedy čeští soukromí exekutoři vedou roky exekuce vůči těmto osobám? Protože je to daňový podvod. Jak takový podvod funguje? Každý ze cca 154 soukromých exekutorů má ve svém seznamu řekněme několik tisíc osob, u kterých je jasné, že jsou nemajetní a platit nemohou a nebudou. Exekutor však činí úřední „podnikatelské“ úkony, kterými si vytváří náklady. Například dotaz na vězeňskou službu, na pohřební služby, na ČSSZ, registr vozidel, katastrální úřad, tzv. „detektivní práce“, zaslání upomínky, atd. Ve skutečnosti tyto úkony nečiní soukromému exekutorovi vůbec žádné reálné náklady, nebo velmi nepatrné, ale jsou jen položkou v jeho účetnictví. Ve výsledku pak exekutor vykazuje ztráty v řádu desítek milionů ročně a krátí tak daně a připravuje stát o peníze, které by jinak musel zaplatit za výhodné exekuce, které soukromým exekutorům přinášejí statisíce zisků měsíčně. Takto unikají daním soukromí exekutoři v Česku a pokud si spočítáme jejich počet a násobíme to počtem dlouhodobě vedených exekucí proti nemajetným povinným, vyjde nám velké číslo a toto číslo chybí ve státní pokladně. A exekuce na nemajetných se natahují stále dál a to za pomoci českých soudů. Jde vlastně o krácení daní, na které však daňová Kobra nereaguje.

Další věcí je můj údiv nad tím, že se vůbec někdo pozastavuje nad tím, co bude s exekutory, až jejich byznys bude ukončen a exekuce budou vykonávat státní úředníci, jak je běžné v právních státech a za minimální poplatky, které se v zahraničí pohybují kolem 150 Eur.

Naproti tomu vůbec nikoho nezajímá, že v roce 2015 zahájilo podnikání 54 000 fyzických osob, což je nejméně za posledních deset let, ale zároveň bezmála 51 000 živností zaniklo.

Téměř šestina hospodských ukončila svoji činnost. Skončila soukromá krejčovství a končí řada kadeřnic a holičů. Krachují malé firmy, zabývající se rekonstrukcemi bytů a mizí i realitní kanceláře, cestovní kanceláře a často fyzické osoby – řemeslníci pověsí svoji dlouholetou profesi na hřebík a odstěhují se do Německa, kde se nechají zaměstnat a vyjde jim to ekonomicky lépe, protože ceny se s Německem přiblížily a mzdy jsou v Německu dvou až čtyřnásobné, podle druhu činnosti, ve srovnání se mzdami za stejné práce v ČR. Zase ten kdo na tom tratí je – stát. A živnostník – občan.

Nikoho nezajímá, že 8 000 živnostníků vyhlásilo bankrot. Nikoho nezajímá, za co budou žít, z čeho zaplatí nájem a energie.

Živnostníka se v případě nezaplacené faktury za jeho práci nikdo nezastane. Avšak státní molochy dál produkují miliardové kšefty v oblasti vymáhání za jízdu na černo, kde jde pouze o jízdenku za 25 korun, ale u řemeslníka jde o desetitisíce a hodiny práce.

OSVČ však musí zaplatit měsíčně minimálně 1972,- Kč na sociálním pojistném a 1823,- Kč na zdravotním pojištění jako povinné měsíční zálohy. Tedy dohromady zaplatí měsíčně OSVČ částku 3795,- Kč bez ohledu na to, zda v daný moment vydělal, či nikoliv. Prostě ber kde ber, jinak – zase exekuce a desetitisíce na poplatcích. To jsou ovšem pouze minimální zálohy na pojistném, protože platby mohou a jsou mnohem vyšší, podle daňového přiznání předcházejícího roku. K tomu náklady na benzín, telefon, inzerci, tonery, papír, nářadí, nájmy prostor, a spousta dalších různých nákladů pro zajištění a udržení činnosti.

Nikdo se neptá co bude dělat končící kadeřnice, nebo řemeslník. Avšak média mají starost o to, kde vezmou další miliardy soukromí exekutoři – povolání, které v české podobě nikde jinde na světě neexistuje a z pohledu práva mnoha zemí jde o činnost, která balancuje na hranici kriminality.

Živnostník totiž nikoho nezajímá třeba tak jako učitel. Učitel je zpravidla nástrojem propagandy vládnoucí strany a proto musí být dobře živen. Živnostník však nezajímá ve státě nikoho a pokud upadne do hmotné nouze, dostane stejných 3410,- Kč jako ten, který nikdy nepodnikal, neplatil a ani nepracoval.

Ve Švédsku Úřady práce vytipovávají zájemce o zahájení živnosti, kteří musí absolvovat vzdělávací kurz v oboru a po jeho úspěšném abslovování je začínajícímu živnostníku vyplácena po dobu 6 měsíců v začátcích mzda, aby měl jistotu živobytí a možnost se plně věnovat získáváním zakázek. Tak vznikla řada nových stolařů, okenářů, podlahářů a dalších potřebných profesí z osob, které byly dlouhodobě na Úřadě práce (Arbetsförmedlingen).

V České republice je to naopak. Vydřít z OSVČ co nejvíc a nic nevrátit nic, nebo minimum, ze kterého se nedá žít. Například chystané EET mají za následek avízované ukončení živnosti u mnoha tisíc českých živnostníků. Daně sice platí, ale pořizování zařízení a měsíční platby za přenos dat a s tím spojené časové zatížení podnikatele a živnostníky odrazuje. Ovšem to není důležité. Důležité je řešit plačky mluvčí Exekutorské komory ČR, která si stěžuje, že soukromí exekutoři mají přijít o své poplatky.

Státním soudem vynesený rozsudek vykonává v České republice osoba jako své podnikání a zatěžuje povinného o tisíce korun navíc svými „výdělky“ a činí tak z povinných dlužníků doslova otroky, kteří splácí nekončící dluhy,  protože v České republice se na rozdíl od jiných států momentem zahájení srážek, výše exekuce nezmrazí, ale roste dál o náklady exekutora, který je stále „vyrábí“ a navíc o úroky 0,002% za den plus další sankční úroky, což se v mnoha zemích již považuje za trestný čin lichvy. Ne však v naší zemi. A tak povinní pracují za 25% mezd v EU a platí stejné ceny jako v ostatní EU a platí měsíční „výpalné“ soukromým vykonavatelům české zkomercionalizované justice.

Důsledkem toho, ale i úpadků OSVČ je pokles tržeb, nízká kupní síla, úbytek klientů bank, nižší tržby podnikatelů a obchodních řetězců. Horšími důsledky jsou pak stále se plnící psychiatrické ordinace a léčebny, sebevraždy a celkový úpadek ekonomicky aktivní populace a také zoufalý únik mnoha osob, pronásledovaných exekutory do šedé ekonomiky, kde na všem opět tratí stát, nebo odchodem do zahraničí.

Celá léta jsem se snažil působit na politiky svými dopisy, ale vše bylo marné. Proto jsem se rozhodl vstoupit do politiky sám. Mým cílem je přizpůsobit zákony v ČR zákonům platných v právních a demokratických státech civilizovaného světa.

Nechci, aby Česká republika byla nejen levnou montovnou, ale aby nebyla státem s prvky otrokářství, kde stát stojí pevně na straně vymahačů a kde právo přestalo být věcí spravedlnosti a začalo být jen kšeftem úzké skupinky osob. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.