» » » Kam směřuje EU

Kam směřuje EU

Evropskou unii vedou průměrní věční politici a papíroví absolventi vysokých evropských škol, jejichž vzdělání a praxe nemá se současnými funkcemi v EU, které zastávají, nic společného. Špatný výběr, nebo účelová hra? Tito stojí za projekty typu Maastrichtská dohoda, jako například současný předseda EK Juncker.

Zpráva o Stavu Unie v roce 2015, kterou přednesl Jean-Claude JUNCKER, předseda Evropské komise, ve Štrasburku dne 9. září 2016, je plná polopravd, lží a manipulací.

Juncker bagatelizuje podíl muslimů na populaci států EU a lže, že podíl muslimů je nyní pod úrovní 1 % celkové populace EU. Pokud se podíváme na jednotlivé státy a vybereme z nich Německo, Švédsko a Francii, kde se v posledních letech projevují každodenně násilnická chování muslimů žijících v těchto zemích, pak zjistíme jiná statistická data.

Mezi roky 2011 a 2012 stoupl počet muslimů trvale žijících v Německu z 2% na 5% německé populace, tedy z 1,8 milionů na 4 miliony lidí, kteří se považují za muslimy.

Švédsko mělo v roce 2010 na svém území 4,9% muslimů tedy 451 000 a v současné době má 700 000 muslimů a dle propočtů v roce 2030 bude muslimská komunita ve Švédsku tvořit 9,9% populace Švédska s počtem cca 993 000 muslimů. Přitom tempo přijímání muslimů do Švédska nezpomaluje, ale minimálně je na stále stejné zrychlené úrovni z konce roku 2015.

Ve Francii je počet muslimů nejvyšší, o čemž hovoří i fakt, že v zemi stojí 2500 mešit. Francie hostila v roce 2000 celkem 4 155 000 milionů muslimů a v současnost jich v zemi žije kolem 9 milionů z celkového počtu obyvatel 66 milionů.

Od začátku roku 2016 přišlo do Evropy téměř 500 000 lidí. Převážná většina z nich údajně prchá před válkou v Sýrii, terorem Islámského státu v Libyi nebo diktaturou v Eritreji. Nejvíce postiženými členskými státy jsou Řecko s více než 213 000 uprchlíky, Maďarsko s více než 145 000 uprchlíky a Itálie, ve které se nachází více než 115 000 uprchlíků.

Předseda Evropské komise Juncker však stále scestně hovoří o nutnosti přemísťování obyvatel muslimských zemí do Evropské unie. Zcela ignoruje volání zejména hraničících zemí jako Řecko a Itálie, ale i obyvatel zemí v nichž sílí teroristická činnost muslimské komunity, jako je Švédsko, Německo a Francie.

Je zcela jednoznačné, že bychom jako lidé měli pomáhat jiným lidem v jejich tíživé situaci. Avšak pomoc by měla být efektivní a adresná a měla by snížit rizika lidem, kteří prchají před hrozbou smrti a ztráty svobody avšak současně by neměla nikterak zvyšovat životní rizika, nebo snižovat životní standardy domácí populace států Evropské unie. Pomoc by měla směřovat především do postižených zemí a neměla by být v podobě přeplňování Evropské unie imigranty a uprchlíky převážně ze zemí islámu.

Ve zprávě Juncker srovnává některé vlny imigrace v historii Evropy. Na první pohled jde však o nesrovnatelné počty, ale i podmínky tehdejší imigrace a tato srovnání kulhají i v celkovém efektu imigrace tehdy a nyní a to v nejpodstatnějším bodě, že tehdy imigranti neohrožovali na životě a svobodě domácí popualci, jak jsme tomu svědky dnes ve státech s nejvyšším počtem muslimů.

Juncker jednoznačně odmítá ochranu domácího obyvatelstva v EU v podobě, jakou svým občanům poskytují USA, tedy vysokými nepřekonatelnými stěnami na hranicích, hlídání hranic a aktivní odchyt ilegálů jednak při přechodu hranice a jednak již uvnitř států, kde jednotky ICE provádějí pravidelný odchyt ilegálů a deportaci ven z USA a jednak systém kontrolující konkrétní lidi, kteří žádají o vstup do USA, kde tuto kontrolu zajišťují na hranicích a na vstupních bodech, jednotky CBP a kde povolení ke vstupu do země se posuzuje dlouho před vstupem do země.

Junkcer účelově lže o zlepšování ekonomik Španělska, Portugalska, Lotyšska a Irska, které byly více postižené hospodářskou recesí. Najednou tvrdí na jedne straně cosi o růstu ekonomik EU a ekonomické stabilizaci a na straně druhé však přiznává, že veřejný dluh v EU dosáhl v průměru více než 88 % HDP a v eurozóně činí téměř 93 %. To jsou čísla více, než varovná a je zcela zjevné, že pokud se další statisíce imigrantů z bezpečnostně rizikových států pohnou směrem do Unie, pak utrpí ekonomika EU další morovou ránu, kterou nemusí přežít bez následků. Snaží se nám vnutit lež, že na přijímání dalších uprchlíků máme dostatek financí v rámci rozpočtu EU i rozpočtů jednotlivých členských zemí.

Juncker tvrdošíjně prosazuje pokračování procesu globalizace v oblasti finanční a daňové politiky a tvrdě prosazuje globální dohled nad finančními politikami jednotlivých států. A to i přes Brexit, který byl obyvateli velké británie odhlasován především z důvodu obav ze sílící imigrace z muslimských zemí do EU a nanucovaných kvót přijímání uprchlíků Evropskou unií jednotlivým státům. Jasná řeč obyvatel jedné z nejvýznamějších zemí EU je však ignorována.

Juncker naprosto lže v oblasti volného pohybu pracovních sil v rámci EU pro domácí občany EU. Z praxe vím, že státy EU kladou překážky, které dostávají EU občany do bludných kruhů a zcela tak vylučují skutečnou a reálnou možnost volného pohybu občanů EU států v rámci unie. Trvalý pobyt bývá podmiňován mnoha nesplnitelnými požadavky cílových zemí a tak často občané EU po marném koloběhu mezi úřady tuto cestu vzdávají a buď se vrací do domovské země, nebo prchají do Austrálie, USA a Kanady, kde existují možnosti proniknout skrze přísné imigrační podmínky cílových zemí, ale imigrace tam je reálnější, než usazení se v jiném státě EU v současnosti. Naproti tomu jsme svědky zcela jednoduchého přijímání lidí, jejichž kultura je zcela odlišná od evropské a jejichž vzdělání, na které kladou země EU při imigraci důraz, je nedostačující na rozdíl od imigrantů z EU států. Přesto mají muslimové a lidé ze zemí mimo EU stále větší šance se usadit a pracovat ve státech EU, než my, kteří v EU žijeme a narodili jsme se tady. Volný pohyb pracovních sil pro občany EU tak fakticky neexistuje, je pouze umožněn, ale zároveň znemožněn nesplnitelnými podmínkami pro imigrujícího EU občana, který neustále na úřady přináší další a další ověřené dokumenty o svém vzdělání, absolvuje nesmyslné vzdělávací programy, kterými jen těžko někdo projde, ale naopak muslimové těmito programy proklouznou s tím, že ani při udělování občanství po 5 letech pobytu v zemi tito lidé neumí pořádně jazyk země, v níž občanství získávají.

Jen ve Švédsku čeká mladá pracující rodina, nebo samostaný pár na přidělení bytu často 15 let a déle, ale muslim, který dorazil do země a prolétl koloběhem vzdělávání a byly mu ihned vystaveny doklady, ten dostane přidělený nový byt i bez splnění podmínek, které platí pro nás – migranty z EU, nebo pro jejich občany, kteří se ve Švédsku narodili. Běžně je nutné k přidělení bytu od města prokázat ekonomickou činnost, která zaručuje roční příjem ve výši 3,5 násobku ročního čistého nájemného v městských bytech. Uprchlíci často práci nemají, nebo jsou vnuceni zaměstnavatelům, nebo po nich zaměstnavatelé sahají pro subvence, které za každého zaměstnaného uprchlíka obdrží takový zaměstnavatel od státu či EU. My, domácí obyvatelé takové výhody nemáme. Narážíme na vzdor úřadů, které si vyhledávají důvody jak neudělit rodné číslo a občanský průkaz a trvalý pobyt. Podmiňují vše stále dalšími a dalšími požadavky na další a další vzdělání, protože vědí, že nikdo finančně nezvládne řádné studium v zemi a studium z ekonomických důvodů ukončí předčasně a ze země odejde. Na jakoukoliv podporu si našinec v EU nesáhne. Jinak je tomu u muslimů, kteří žijí v ubytovnách, tedy mají kde bydlet od začátku pobytu bez nákladů a bez starostí a současně dostávají jídlo a základní vybavení zdarma od státu, města a kraje.

Imigrant z EU musí prokázat nejen vzdělání, kde požadavky bývají často přemrštěné, ale také musí prokazovat, že má dostatek finančních prostředků na dlouhodobý pobyt v zemi a nastává onen koloběh, který končí odchodem ze země. Nedostaneš práci, pokud nemáš trvalou adresu – bydliště – což se prokazuje nájemní, nebo podnájemní smlouvou. Pokud  se ti podaří získat nájemní smlouvu na byt, což je třeba v Stockholmu malý zázrak, pak narazíš na již jmenované prokazování dostatečného financování života z vlastních zdrojů – tedy buď prokážeš, že jsi zaměstnán, nebo že máš v bance peníze na život nejméně půl roku v zemi. Avšak zde narazíš na odpor bank, které neotevřou účet bez – rodného čísla a občanského průkazu – čili dlouhodobého pobytu v zemi. EU imigrant se tak pohybuje na hraně zákona, aby přežil krizový začátek svého pobytu v zemi a i když investuje nemalé peníze do všech potřeb včetně vzdělání, které se požaduje na gymnaziální úrovni i pro řemesla a hlídací služby, ale dokonce i pro pouhý úklid a práci ve skladu. Je naprosto nemožné provozovat ve Švédsku řemeslo, aniž by člověk neměl téměř akademické vzdělání v oboru. Požadavky narůstají i pro domácí populaci a ta ve věku po 45 roce již není moc ochotna docházet dva – tři roky do školy a opět se něčemu učit na úrovni, která balancuje mezi gymnaziálním až VŠ vzděláním. A tak často i domácí končí na úřadu práce na 5 000 švédských korunách měsíčně po dlouhé měsíce, protože není práce a pokud ano, pak nároky na kvalifikaci jsou enormně vysoké s ohledem na skutečnou náročnost výkonu dané profese. Když bereme v úvahu současné lehké proplouvání muslimských imigrantů těmito vzdělávacími programy, a to i při velice nízké znalosti jazyka, tak je zřejmé, že jde o úmysl a pouhé účelové jednání  vlád ve prospěch umísťování jinak neumístitelných muslimů do zaměstnání. Důsledkem je pak sociální úpadek domácí populace, ale i EU migrantů, jejichž právo na volný pohyb po EU a práci bez nutnosti povolování je pouze na papíře, avšak v praxi – nemožné.

62 letý předseda EK Jean-Claude Juncker patří do početné evropské rodiny věčných politiků. V Lucembursku byl premiérem v letech 1995 až 2013 a od listopadu 2014 je současným předsedou Evropské komise. Poprvé byl zvolen doma do parlamentu již v roce 1984 a následně se stal ministrem pro pracovní trh. Ačkoliv má Juncker právnické vzdělání, exceloval v EU ihned nástupem do fukce předsedy rady pro finanční a ekonomické otázky (Ekofin). Juncker studoval v Belgii, Lucembursku až dokončil studium ve Francii bakalářským diplomem v oblasti práva v roce 1979 a poté získal již v roce 1980 licenci jako advokát v Lucembursku, avšak tuto praxi nikdy nevykonával. Po návratu do Lucemburska dostal práci na křesťansko-demokratickém sekretariátě parlamentu a pak následovalo v roce 1984 první zvolení do parlamentu ve svých 30 letech. Od té doby proplouvá nejvyššími politickými funkcemi bez možnosti styku s reálným životem člověka, až do dnešní doby, do jeho 62 let.

Toto je nástin současného směřování Evropské unie a současného vedení Evropské komise, které nevyznívá pro domácí obyvatelstvo nikterak optimisticky. Vývoj v EU a kariéra současného předsedy EK dokazuje umělost této organizace a fakt, že do vedení EU jsou vybíráni především neschopní a průměrní lidé s papírovým vzděláním a urychlenou politickou kariérou, o čemž svědčí i projev Junckera, který je veřejně dostupný i v české verzi na webu Evropské unie. EU, která je vedena nedostanečně vzdělanými figurkami bez životní praxe, usiluje neustále o další prohlubování globalizace a současně zaplavuje státy Evropy nepřizpůsobivými muslimy, ačkoliv je zjevné, že přemísťování obyvatel muslimských států do EU nemá s nějakou pomocí obětem válek nic společného. Je to zcela nesmyslný akt, který zjevně nebere v potaz ekonomické ani bezpečnostní aspekty současné a budoucí EU a to dokazuje, že EU je řízena účelově zcela jinými osobami, které životní podmínky populace Evropy dnes ani za několik let neberou v úvahu a kde smysl a prospěch těchto rozhodnutí leží někde zcela jinde a profit je cílen na naprosto jinou cílovou skupinu a muslimové jsou jen nástrojem k docílení stavu, který vyhovuje těm, kteří stojí v pozadí dějů ve vedení EU. Ti, jenž mají profitovat na současném a chystaném stavu EU, dosazují do vedení unie a jejich orgánů průměrně vzdělané věčné politiky bez praxe reálného života. Figurky, které vzdělání ani praxi pro plnění příkazů ani nepotřebují.

Je zjevné, že všechny rozběhnuté procesy v EU je třeba zastavit, nahradit současné vedení unie lidmi, kteří vyrostli z reálných životů a mají skutečná vzdělání, či praxi a jsou schopni vést státy ku prospěchu jejich občanů, ne ku prospěchu jakýchsi ukrytých projektantů budoucnosti kdesi v pozadí. Pokud se na finančních projektech unie podílí průměrný absolvent práv, není něco s Evropskou unií v pořádku a je třeba se začít věcí široce zabývat a vnímat dění, které se dotkne každého z nás, protože země , ve které žijeme, je součástí právě takové unie, o které hovořím.

Karel Fleischer

Kandidát do Zastupitelstva JM kraje

Místopředseda SPR-RSČ

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.