» » » Divide et impera

Divide et impera

Vracíme se ve vývoji na počátek. Hrstka nejbohatších ovládá masy chudých. Volby pouze z určené nabídky. Strach bohatých a strach chudých. Pod korouhví zkorumpovaných loutek ke šťastným zítřkům. Rozklad morálky předzvěst pádu společnosti.

Jak vypadá dnešní společnost. Spirálou se vracíme do stejného bodu, sice na vyšší technické úrovni, ale stejné společenské k systému založenému na existenci hrstky nejbohatších a vládnoucích a více než kdy jindy, v dějinách lidstva, na obrovské mase chudých a ovládaných. Politicky je to kryptodiktatura maskovaná demokracií, a ekonomicky kryptootrokářský systém maskovaný za tržní ekonomiku.

V politické rovině si sice masy mohou svobodně volit svoje zástupce, ale prakticky volí jenom ty, kteří jsou jim doporučováni, vnucováni mediálním tlakem. V ekonomické rovině hrstka nejbohatších žije ve svém vlastním světě naprostého nadbytku a naprosté ekonomické svobody utrácení, zatímco masy chudých jsou nuceny k otrocké práci pod hrozbou ztráty nejzákladnějších existenčních podmínek jako je přístřeší, ošacení a strava. Při ztrátě otrocké práce následuje velmi rychle pád na samé dno společnosti, ze kterého již není vysvobození kromě smrti. Tak existenční strach nutí nejen otrocky pracovat, ale také otrocky poslouchat hrstku vládnoucích. Přitom nesmíme opomenout, že mezi chudou masu je třeba počítat opravdu všechny bytosti, kromě právě té hrstky nejbohatších. Dělení na nižší a střední je záměrně v mase pěstováno. Vnucování existence tohoto dělení uvnitř masy je úspěšné proto, že vychází z psychiky člověka, která žije jenom nadějí. Proto se vnucuje lidem, že je možnost se z bídy dostat a lidé se sami mylně považují za střední třídu i když příjmově k ní nepatří, ale doufají, že se do ní dostanou. Stojí před zrcadlem, které jim zobrazuje jenom to, co chtějí a vidět a před ním stráví většinu života, aniž postřehnou, jak rychle jim život protéká mezi prsty. Zároveň toto uměle vytvářené dělení slouží jako prostředek k rozeštvávání lidí a vytváření falešného pocitu nadřazenosti, který ovšem není kromě psychiky ničím jiným podložen.

Zatímco chudé svírá strach z hladu a zimy, i hrstka těch nejbohatších žije ve strachu i když jiného druhu a pramenícího z jiných příčin. Jak si svoje postavení udržet, jak ovládat masy a udržovat je v klidu a poslušnosti. Masa lidí není jednolitá a nelze na ni použít jednu metodu vládnutí. Masa je nejednotná jak v názorech, tak činech, diferencuje se na pasivní a aktivní část, názorově je roztříštěna na křesťany, socialisty, demokraty, vlastence atd. Proto se musí k jednotlivým částem masy přistupovat odlišným způsobem. V každé takové části masy se historicky a bez ohledu na panující ekonomický a politický systém spontánně vytváří neoficiální politická reprezentace zpočátku složená z idealistů, kteří vnímají politiku jako službu. Ti jsou ovšem pro vládnoucí skupinku velmi nebezpeční. Ve svém idealismu a snaze zlepšit život celé masy útočí na vládnoucí hrstku ze svého názorového úhlu a dříve nebo později najdou k sobě cestu a shodu na společném postupu, který by ovšem hrstku nejbohatších svrhnul. Proto jsou tito spontánně vystoupivší idealisté soustavně oplétáni pavučinou lží, bezdůvodně obviňováni, popravováni fyzicky nebo ekonomicky, prostě odstraňováni z masy, a to za použití jakkoliv špinavých prostředků, metodou účel světí prostředky. V některých, nepříliš častých případech jsou získáváni korupcí, která mění charakterově nekvalitní jedince opět v ochotné loutky.

Na místo v čele jednotlivých názorových skupin uvnitř masy jsou tak okamžitě dosazovány zkorumpované loutky, které slouží jako pojistný ventil na případnou nespokojenost masy a odvádění její pozornosti od nejdůležitější témat a událostí.

Jednou za volební období předstoupí před určenou část masy, je jim poskytnut obrovský prostor v médiích. Předem vybraná část masy jim potom na základě tohoto „doporučení“ odevzdá svoje hlasy, které potom přivedou do společné jímky. Masa se uklidní nadějí, že dojde ke zlepšení jejího postavení a hrstka nejbohatších má další roky zabezpečeno svoje vlastní postavení, ač se na postavení chudé masy nezmění vůbec nic, nebo je na tom ještě o poznání hůře.

Tento strategický cíl je ovšem zajišťován, kromě ekonomických a politických nástrojů i soustavou pomocných nástrojů jako je vytváření systéme udavačů a represivního aparátu, který vytrvale a stále agresivněji proniká do soukromí jednotlivců tak dlouho, až mase žádné soukromí nezůstane, zatímco soukromí hrstky nejbohatších je naprosto skryto. Jen tu a tam jsou některé nepodstatné detaily uvolňovány, a to s cílem propagovat ráj, který čeká ty příslušníky masy, kteří budou bezvýhradně poslušni vládcům a zachovají si tak naději na zlepšení své ekonomické situace anebo alespoň nemusí žít ve strachu, že svoje již existující ekonomické a společenské postavení ztratí.

Hrstka nejbohatších

V naprostém rozporu s bájeným vyobrazením bohatství a bohatých lidí v lidovém podvědomí je skutečný původ a způsob udržování bohatství té málo početné hrstky. Její příslušníci mají zvláštní druh nadání, který jim zajišťuje úspěch spolu s trochou štěstí být v pravou chvíli na pravém místě a být zároveň větším grázlem než ti ostatní, kteří se shlukli ve stejný čas na stejném místě za stejným účelem. Toto zvláštní nadání spolu s naprosto asociálním vnímáním zločinu a to jako nezávažného a prospěšného, pokud se jedná o ně samotné a strašlivě závažného, pokud se jedná o příslušníky ovládané masy a zvláště ty z nich, kteří se odvážili vládnoucí hrstce vzdorovat, to je základem jejich bohatství. Tvrzení, že za každým velkým majetkem je zločin je dnes a denně ověřováno konkrétními událostmi. Zároveň však ti nejbohatší touží ještě po dalším rozmnožování svého majetku a dříve nebo později začnou toužit po politické moci. I když v naprosté většině případů to je touha vyvěrající ze strachu o nabytý majetek a přesvědčení, že politickou mocí lze zamaskovat jakýkoliv zločin, zdroj majetku. (Že toto přesvědčení není neopodstatněné se mohly přesvědčit celé generace vysokých funkcionářů komunistické diktatury z nichž se dnes rekrutují právě ti nejbohatší na úrovni střední Evropy. Jenom privatizací dvou státních podniků Unipetrolu a Škody Plzeň byla společnost okradena o desítky miliard, trvalý zdroj příjmu z výroby.  Veškeré tyto miliardy skončily u několika nejbohatších prominentů komunistické diktatury.)

Vzhledem k naprosté asociálnosti, nedostatku charakteru a spáchaným zločinům nemá hrstka nejbohatších naprosto žádné morální právo vládnout. Jestliže tomu i přesto tak je, je to zaviněno jenom lhostejností nebo hloupostí masy ovládaných.

 

Ovládané masy

Lhostejnost, lenost přemýšlet a hloupost jdou ruku v ruce a jsou ve společnosti vlastně synonymy pro vyjádření jedné a téže charakteristiky. V podstatě polovina masy prohlašuje ať již z lenosti nebo špatně maskované hlouposti, že ji politika nezajímá. Je to samozřejmě i podstatně pohodlnější, protože číst, poslouchat, vnímat informace a poté je třídit a nad nimi přemýšlet je velmi náročné a přesahuje schopnosti vrozené velké části masy. Nehledě k tomu, že by při přemýšlení jedinec mohl dospět k jinému názoru, než je ten oficiálně povolený, mohl by začít vyhledávat společenství lidí, kteří jsou na tom podobně, a to by nakonec mohlo vést k upoutání pozornosti udavačského aparátu vládnoucí hrstky a její odmítavé reakci, která by velmi snadno mohla vyústit v pronásledování, ztrátu ekonomického postavení a pád do bídy. Oproti tomu lhostejné přijímání nařízení vládnoucí hrstky bez sebemenšího protestu, mlčení i v těch nejkřiklavějších případech beztrestně páchaných křivd je naprosto bezpečnou variantou chování. Natolik bezpečnou, že se jí dá promarnit celý život v základním vegetativním stavu v čekárně na smrt, bez jediné vzrušující události, která by se alespoň vzdáleně podobala vzdoru nebo dobrodružství.

Druhá polovina masy je vyloženě hloupá v tom smyslu, že se nechá velmi snadno zmanipulovat mediální kampaní, především televizní. (Devastující vliv především televizní manipulace na masu, důraz, který na ni klade vládnoucí hrstka a prospěšnost pro udržení její nadvlády nad masou, nejlépe dokumentují poslední parlamentní volby v roce 2017. V nich uspěly přesně ty kandidující politické strany, které dostaly bez ohledu na jejich historii, početnost členské základny, pevnost organizační struktury, konzistentnost programu, úlohu ve společnosti, vládě a parlamentu, největší prostor v televizním vysílání. Tato úměra je přímá a stoprocentní a umožnila postoupit do parlamentu i stranám, které nesplnily dokonce ani jedno z uvedených kritérií.  V parlamentu je tak přítomno devět uskupení vydávajících se za politické strany, které byly saturovány naprosto největším počtem hodin na televizní obrazovce.) Na důvěře v informace sdělované prostřednictvím televizní obrazovky nic nemění ani fakt, že většina masy se mohla dokonce i několikrát v životě přesvědčit o tom, že na ni byl vyvíjen nátlak z televizní obrazovky, bylo jí manipulováno a byly jí podsouvány jako pravdivé informace, které se mnohdy ve velmi krátké době ukázaly jako naprosto lživé. Tato hloupost je zároveň zvyšována neschopností alespoň pokusu o objektivní hodnocení dané situace. Tuto neschopnost způsobuje především zakořeněná závist. Ovšem ne závist vůči skupince nejbohatších, ta je nedotknutelná, ale vůči těm příslušníkům masy, které vylíčí média jako schopné, inteligentní a upřímné. Vůči nim je velmi snadné vyvolat závistivou reakci jakoukoliv snůškou lživých pomluv.

Rozklad morálky předzvěstí pádu celé společnosti

Účinnost manipulace s masou stoupá samozřejmě s vývojem komunikačních technologií. Dá se říci, že je dovedena téměř k dokonalosti. Není jistě daleko ani doba, kdy bude možné zkorumpovanou loutku, sloužící hrstce nejbohatších k ovládání jednotlivých částí masy buď fyzicky nebo virtuálně naklonovat, takže budou moci vést volební kampaň na mnoha místech najednou. Zároveň s účinností manipulace však urychluje i proces morálního rozkladu celé společnosti. Hrstka mocných je beztrestná, mase jsou naordinovány velmi přísné tresty, které jsou ovšem uplatňovány ne vůči skutečným viníkům, ale vůči těm, kdo se dokázali vzepřít zotročujícímu systému. Stále větší část masy potom logicky dochází k závěru, že se vyplatí být poslušný, táhnout to za jakýchkoliv podmínek s těmi bohatými a mocnými. Zločiny jenom v zájmu a na pokyn bohatých a mocných. Frustraci z takové jednoznačné podřízenosti si vybíjet jenom směrem dolů a k těm naprosto nezúčastněným a nevinným. Nechat se organizovat vždy jenom právě vládnoucí politickou garniturou, a to bez jakéhokoliv ohledu na morální principy. Plynule přecházet mezi jednotlivými momentálně vládnoucími politickými uskupeními. (Takovou zkušenost a praxi získalo nemálo politiků, soudců, prokurátorů, podnikatelů, kteří oddaně sloužili otevřené nacistické, poté komunistické diktatuře a nyní bez jakýchkoliv morálních zábran slouží kryptodikatuře, prezentované jako demokracie.) Ve stejné logické posloupnosti je potom chování dalších a dalších generací. U nich by se mohl nezasvěcený pozorovatel domnívat, že již nemohou být infikovány a morálně zlomeny předchozími diktaturami, když v ní přeci nežily. To je ovšem zásadní omyl, protože toto pokřivení charakteru se přenášelo z generace na generaci tak dlouho, až se s největší pravděpodobností stalo součástí genetické výbavy. Jinak to naprosto otrocké kopírování právě v české společnosti nedává žádný smysl. Je přeci přirozené a můžeme to sledovat ve společnostech, které nemají zkušenosti se životem v diktatuře, že se nastupují generace vždy staví do opozice proti té starší a definuje se odlišně. Bez ohledu na to, že se později s věkem přizpůsobí, nechybí to období vzdoru, které s sebou jedině nese pokračování vývoje a brání morálnímu rozkladu.

Tato společnost se rozkládá morálně rychle a důsledně, nebo je spíše rozkládána, a to v zájmu jejího definitivního zániku. Je to cíl hrstky nejbohatších, k tomu účinně pomáhají za patřičnou odměnu zkorumpované loutky. Masa je v roli naprosto bezmocného diváka, který ovšem je schopen na pokyn vládnoucí hrstky likvidovat ty ze svého středu, kteří se dokáží vzepřít mocným. Tak vlastně bezmocná masa ještě vykonává tu nejšpinavější práci pro svoje vládce. Zásadní otázkou však je, proč? Není to dáno jenom obrovskou mocí vládnoucí hrstky, ač si to tak většina namlouvá, je to především lhostejností, zbabělostí a hloupostí ovládané masy, která to dopustí.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.