» » » Smrt ducha zotročením těla

Smrt ducha zotročením těla

smrtduchaOpakujeme stále stejné úkony, ačkoliv již nechápeme jejich pravý význam. Jsme vězni minulosti, aniž si to uvědomujeme. Zažitá schémata, která fungovala v minulých stoletích dnes již prostě nefungují. Mění se politické a hospodářské systémy ve kterých žijeme? Anebo jsme jen hlodavci obíhající svoji nekonečnou pouť v bubnu? Duše zakletá v minulosti zotročí tělo v budoucnosti a tím zahubí sama sebe.

Opakujeme stále dokola úkony, které již úplně ztratily svůj původní smysl. Tak, jako mniši v klášterech opisovali fragmenty starých děl a překreslovali schémata, aniž chápali jejich smysl. Nakonec se překreslovaná schémata změnila v ornamenty, ve kterých již nelze jejich původní smysl najít. Opakováním se však stále více vzdalujeme přítomnosti a budoucnosti a noříme se do minulosti. Svět se zmenšuje díky technickému pokroku, avšak lidé se zvolna stávají s otupující lhostejností opět nevolníky, kteří jsou závislí na svých pánech. Aby si zajistili nutnou potravu, ošacení a střechu nad hlavou, vzdávají se svých svobod. Nechávají se registrovat jako kusy stáda, nechávají se sledovat od příjmu nutriční hodnoty až po myšlenkové pochody a nebude to dlouho trvat opět budou moci cestovat jen s předchozím povolením svých pánů.

Žijeme životy stále nudnější, bez skutečného dobrodružství. Jakoby v polospánku, bez skutečných podnětů a bez skutečné interakce s prostředím. Místo toho je nám masivně podsouvána virtuální náhražka. Život sám se potom mění jenom na vegetativní přežívání spočívající jen v příjmu potravy, výdeji energie na otrockou práci a vylučování odpadu. Po letech takového vegetativního přežívání usedáme do čekáren, kde pokračuje sice příjem a výdej, ale jakékoliv aktivity jsou prakticky nemožné i vzhledem k naprosté nemožnosti si na ně opatřit prostředky. Pobyt v takové čekárně na smrt je zpestřován jen takovými aktivitami, kterými bychom dříve před příchodem do čekárny i z mlhy polospánku vyloženě opovrhovali. Náročnost nejen na aktivity, ale i práh na kterém požitek považujeme za potěšující se snižuje ještě pod zvířecí minimum. 

Vzhledem k tomu, že kusy stáda slouží jenom k zajištění výroby a chodu společenství není třeba řešit jejich rozmnožování přirozenou cestou. A ta by nakonec mohla být jenom zbytečně drahá a škodlivá. Daleko jednodušší je odnaučit kusy ve stádě přirozenému sexuálnímu chování. Nastolit taková pravidla, která by prakticky zamezila jakékoliv možnosti po navazování kontaktů mezi pohlavími. Potom pokročit k vypěstování návyku množení ze zkumavky nebo za pomoci profesionálních nosnic. K tomu je ideálním prostředkem i adopce dětí homosexuálními páry, neboť je vysoce pravděpodobné, že takto vychovávané generace budou stejně sexuálně orientované a při svém množení závislé na vypěstování svých potomků ze zkumavky. K tomu je zapotřebí připočítat ještě pokrok v genetice, který zaručí produkci jenom takových jedinců, kteří budou svojí charakteristikou plně odpovídat nárokům na ně kladeným v předem určených oborech činnosti.

Vrozená inteligence je podmínkou dosažení moudrosti, i bez vrozené inteligence, lze sice zvýšit inteligenci získanou, a to absolvováním vyšších stupňů vzdělání. To však neznamená, že mezi stupněm vzdělání a množstvím titulů na jedné straně a moudrostí na straně druhé, vznikne jakýkoliv vztah, že moudrost pramení z dosaženého stupně vzdělání. Nejvýraznějším příkladem je hudba, kde vrozená inteligence je nenahraditelná. Myšlení mas ochabuje natolik, že naprosto mizí tvůrčí myšlení. Masa již není schopna ze svého středu vyprodukovat jakékoliv nové myšlenky, nápady. Tvůrčí myšlení se tak přesouvá na jiné kontinenty a k jiným národům. Evropa, kdysi zřídlo nápadů již jenom s otrockou tupostí opakuje sled pohybů nacvičených na školení v Asii. Již se ani nepokouší nad čímkoliv novým přemýšlet, protože se myšlení a jeho důsledků bojí.

Vysmívali bychom se primitivnímu kmeni v hloubi Afriky nebo amazonského pralesa, že mechanicky uctívá předmět spadlý z nebe, vytváří si o něm legendy a staví pro něho primitivní schrány. Sami si však počínáme naprosto stejně. Skupinou neznámých osob jsou vymýšleny, vypracovávány a evropskému parlamentu předkládány ke schválení zákony. Ty potom parlamenty jednotlivých členských zemí unie automaticky přejímají do svých národních právních systémů. Uctívání takových z nebe spadlých přikázání je stejně mechanické a stejně bezdůvodné, jako uctívání předmětů spadlých z nebe primitivními kmeny. Jestliže se najde mezi domorodci otevřený duch, který by si dovolil pochybovat o smyslu předmětu a jeho magické síle, je z kmene vyhnán. Stejné vzorec chování sleduje veřejnost, ve svém celku a chování navenek neodlišitelná od primitivního kmene.

Těžko lze očekávat od národa slouhů, že bude schopen jednou, vždy po několika dlouhých letech ze svého středu vybrat ty nejlepší. Volební systém užívaný dnes byl jistě výtečný v době svého vzniku. V době, kdy každý kandidát musel své voliče přesvědčit nejen několika vystoupeními před volbami, ale svým chováním v každodenním životě, svými schopnostmi uplatňovanými ve prospěch svých spoluobčanů. Nikdy také neuplynula příliš dlouhá doba, která by vymazala z paměti lidí volební sliby tak důkladně, aby si na ně nemohli vzpomenout. Dnes je předložena lidem paleta předem vybraných osob, ze kterých jsou za pomoci osvědčeného hollywoodského schématu vytvořeny mediální hvězdy, celebrity. Tento mediální obraz je však naprosto nepodobný skutečné osobě, pro kterou je vytvářen. Volič je potom manipulován jenom tímto falešným a uměle vytvořených obrazem a je mu sugerováno, že to je ten jediný a správný, kdo bude hájit jeho zájmy, a proto si zaslouží hlas. Osobní vztah mezi voličem a politikem neexistuje, právě tak jako neexistuje možnost, aby si volič na základě vlastní zkušenosti mohl ověřit morální kvalitu, schopnosti a moudrost svého zástupce. Dokonce ani ne spolehnutí se na mediální obraz, ale podlehnutí mediální reklamní kampani je určujícím faktorem k odevzdání hlasu pro tu, kterou stranu nebo jejího představitele. Vládnoucí moc manipulující s veřejností pro dosažení svého konečného cíle vytvoření naprosto ovladatelné masy tak snadno dosáhne jednoho ze svých dílčích postupných cílů, a to vlastnit všechny volené zástupce lidu a tím snadněji řídit všechny události v národě nebo státu. Každý takto mediální reklamní kampaní vytvořený idol je vděčný a zavázaný svému tvůrci a nikdy se mu nepokusí vzepřít.

Skutečná podoba volených zástupců tvořících parlament jejichž popularita je takto vytvářena je potom na hony vzdálená skutečnosti. Rozdíl je ještě větší než rozdíl mezi skutečnou podobou a jejich oficiálními fotografiemi třeba na billboardech. Maska silné vrstvy makeupu a počítačově upravené rysy představují osobu v tak příznivém světle, aby dosáhla co největší obliby. Už vůbec nezáleží na tom, že by ji při setkání na ulici v podstatě nikdo nepoznal. Ovšem to je jenom ta naprosto nepodstatná část falešné představy. Tou podstatnou a hrozivou ve svých důsledcích je absolutní rozpor mezi charakterem, morálkou a schopnostmi imaginární osoby propagované v médiích a skutečné osoby usedající do poslanecké lavice. Možná, že by nikdo nevolil svého zástupce, kdyby znal jeho pravou tvář, zcela určitě by ho však nevolil, kdyby znal jeho skutečný charakter. Volil by někdo osobu natolik bezcharakterní, že slouží jakémukoliv režimu? Volil by někdo osobu natolik bezcharakterní, že udává svoje spoluobčany? Volil by někdo osobu parazitující na svých spoluobčanech nebo je dokonce vydírající a bohatnoucí z jejich utrpení a bídy? Volil by někdo vyloženého hlupáka, který bez přípravy a papíru není schopen sestavit jedinou smysluplnou větu?

Jsou lidé a jejich masa opravdu tak hloupí, že uvěří reklamní kampani nebo to je jen výraz lhostejnosti a pohodlnosti? Společnost a její jednotlivé obory pokračují ve svém vývoji i když ne pokroku, takže hloupost by to neměla být. Ovšem fakt, že většina lidí nechce nic slyšet ani vidět a to proto, aby nemusela přemýšlet, je alarmující. Udržovat si prázdnou hlavu, z pouhé obavy, zda náhodou myšlení nebolí, nebo zda z něho nemůže být nějaký problém, svědčí sice o lhostejnosti a pohodlnosti, ale bohužel i o hlouposti. Nerodíme se všichni rovni, někdo se rodí chytřejší, někdo hloupější, nikdo však ne natolik hloupý, aby se musel přijímání informací, četby, poslouchání a následného myšlení tak hrozně bát. Pohodlnost nakonec umocňuje hloupost natolik, že jsou do čela mas zvoleni ti nejhloupější, kteří hloupost mas svým jednáním a příkladem dále prohlubují.

Návyky získané v minulých stoletích spolu s odevzdaností myšlence již dosaženého ideálu pohřbívá i jen pouhé pomyšlení na to, že by mohl ve společnosti existovat i jiný koncept, jiný systém, který by byl revolučně nový, který by se neshodoval s žádným již v historii použitým. I ti nejodvážnější se potom bojí přemýšlet o tom, že by ani demokracie, ani tržní ekonomika, právě tak, jako jejich zrcadlový odraz v diktatuře spoléhající na plánovité hospodářství nemusely být konečným řešením uspořádání lidské společnosti. Nemůžeme přeci uzavřít veškeré myšlení a bádání s tím, že všeho již bylo dosaženo, že žádné jiné řešení již neexistuje. Nebyla to pravda nikdy v minulosti a určitě to není pravda ani dnes. Právě to uzavření historie a prohlášení o dosažení neměnného ideálu jsou vždy předzvěstí toho, že obrovský otřes je před námi a že tento otřes rozbije všechny hradby, kterými je spoutáno naše myšlení a naše existence. Stojí na prahu obrovských společenských a ekonomických změn, které se zatím ohlašují jen velmi nesměle. O to větší otřes bude následovat.

I zdánlivě naprosto odlišné systémy jsou si v intencích začátku druhého tisíciletí po Kristu více podobné, než bychom si odvážili pomyslet. Posuzujme je ne podle hlásaných frází, ale podle skutečných projevů, a zvláště podle jejich projevů vůči životu každého z nás. Feudální, buržoazní, socialistický, komunistický, jak se liší jejich materiální funkce, která zajišťuje životní úroveň? Na jedné straně hrstka bohatých, vlivných, mocných, na druhé straně masa chudých přežívající od výplaty k výplatě, neustále se obávající ztráty zaměstnání, vyčerpávající se neustálým bojem o holé přežití. Chudá většina zajišťuje blahobyt hrstky bohatých. Stránce materiálního fungování naprosto odpovídá i stránka politického systému a jeho fungování. Každý, i ten nejautoritativnější systém budoval jako svoje poradní orgány výbory, sněmy, parlamenty. Ty však nikdy nebyly a nejsou naplněny skutečnými zástupci lidu. Jsou vždy naplněny jenom zástupci bohaté hrstky vládnoucích. Ti si hlasy kupují sami pro sebe z majetku nastřádaného a vytvořeného masami, nikdy ne ze svého. K zamlžení skutečné podoby vládnoucí hrstky si vybírají a dosazují osoby původem z nízkých vrstev, ochotné za příslib povýšení a majetkových výhod sloužit. I těm je však financování zajišťováno z veřejných prostředků. Tím si vládnoucí skupina zajistí hned dvojí účinek z masám zcizených peněz. Navenek jsou v poradním orgánu zastoupeny všechny vrstvy společnosti a zároveň jim zavázaní sluhové z nízkých vrstev budou vždy poslušně vykonávat jakékoliv pokyny. Proto je pramalý rozdíl mezi parlamentem fašistickým, komunistickým nebo demokratickým v té současné podobě. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.