» » » Česko má drahý internet i mobilní volání, chceme to řešit jako poslanci EP

Česko má drahý internet i mobilní volání, chceme to řešit jako poslanci EP

internet

Od 1. ledna 1998 se otevřel telekomunikační trh volné hospodářské soutěži, a od počátku jeho provádění měla naplnit strategie pro jednotný digitální trh hlavní legislativní návrhy, které v ní byly vytyčeny jako priorita.  

První z nich měl za cíl zajistit lepší přístup spotřebitelů a podniků k digitálnímu zboží a službám v celé Evropě a zavést v EU rozvinutý systém práv uživatelů a ochrany spotřebitelů a podniků, mj. prostřednictvím těchto opatření:

  • nižší ceny v oblasti elektronických komunikací a konec poplatků za roaming ke dni 14.  června 2017
  • lepší internetové připojení pro všechny s všeobecným základním širokopásmovým pokrytím
  • zpřístupnění nového pásma pro mobilní internet 5G do roku 2020
  • bezplatné bezdrátové internetové hotspoty pro občany a návštěvníky na veřejných místech v celé Evropě prostřednictvím programu WiFi4EU, vysoce kvalitní pásmo 700 MHz,  fond pro širokopásmové připojení v rámci propojení Evropy
  • lepší ochrana spotřebitelů v oblasti telekomunikací s právními předpisy upravujícími ochranu soukromí (směrnice 2009/136/ES) a ochranu údajů (směrnice 95/46/ES), dále vylepšená prostřednictvím nového regulačního rámce předpisů o ochraně údajů (nařízení (EU) 2016/679 a směrnice 2016/680),
  • posílení pravomocí Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) v návaznosti na přijetí usnesení Parlamentu, po němž následuje návrh Komise a summit v Tallinnu,  vytvoření internetové platformy pro řešení sporů mezi spotřebiteli a internetovými obchodníky, 

Chceme,  aby Evropský parlament byl v této oblasti ještě aktivnější a využíval své možnosti v maximální míře. Co je velmi důležité, je opatření týkající se přístupu ke službám a aplikacím a jejich využívání prostřednictvím telekomunikačních sítí, které musí zohledňovat základní práva a svobody občanů. Tato opatření musí zároveň zajistit, aby poskytovatelé internetových služeb nesnižovali schopnost uživatelů využívat služeb k prohlížení obsahu či aplikací nebo používat služby dle svého výběru.

Náš cíl je prosadit důrazné omezení internetové cenzury a sortování uživatelů a vzájemného izolování zájmových skupin, která se rozmáhá nejen v nechvalně známém Facebooku, který byl již často kárán v Senátu a Sněmovně Spojených států, ale také u provozovatelů privátních, ovšem veřejných diskusních platform,  jako Blog iDnes, kde funguje tvrdá cenzura, dokonce zásahy do uživatelsky vytvořeného hodnocení příspěvků,  blokování z důvodů tzv. „porušování interních pravidel komunity, či blogu“ a podobně.  Zde narážíme na ryzí segregaci a to zejména z politických,  nebo rasových důvodů.  Mohu zmínit mé neustálé blokování cenzorem Bangou na blogu iDnes s argumentem, že jsem údajně porušil pravidla a to opakovaně, čehož jsem si nebyl nikdy vědom,  protože stejné články jsem publikoval i jinde a byly zveřejněny bez problémů.  Banga a MAFRA vyhrává soudy a soudy obhajují cenzuru,  která je dle Ústavy České republiky nepřípustná a nepřipouští ji ani Evropská unie. Základní práva jsou zaručena nejen na vnitrostátní úrovni zmíněnou Ústavou ČR, ale také na úrovni evropské, Listinou základních práv, která byla přijata v roce 2000 a její dodržování je od roku 2009 závazné pro všechny členské státy Unie. V ochraně lidských práv se angažují všechny orgány EU: Komise, Evropský parlament i Rada. České soudy se tím ale neřídí a cenzoři v ČR vyhrávají nad spotřebiteli a svobodnými občany.

Evropský parlament nyní sice hlásá svobodu a dostupnost internetu, ale kladl a klade současně překážky k jejich realizaci. Různé „daně za odkaz“, omezující opatření, která se schovávají za autorská práva a podobně. To vše je třeba důrazně řešit a zamezit podobným nešvarům. 

 

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE 2012/C 326/02 pamatuje na českou cenzuru v

Článku 11

Svoboda projevu a informací

  1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.
  2. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.

Už jenom mé blokování cenzorem MAFRA Bangou, je porušením tohoto ustanovení.

Dá se s úspěchem uplatnit i Článek 21

Zákaz diskriminace

  1. Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

Tedy Bangovo uvažování, že „republikán nesmí dosahovat vysokého hodnocení a veřejně se vyjadřovat na soukromém médiu, které má svá pravidla“ je protiústavní a mělo by být řešeno soudem mezinárodním,  k čemuž ovšem je potřeba projít tradičními českými soudními stupni za vyčerpání všech opravných prostředků, což je ovšem nedosažitelné,  vzhledem k faktu,  že tyto opravné prostředky jsou na nejvyšších stupních podmíněny zastoupením advokáta a tudíž jsou značně finančně nákladné,  což mnohé postižené cenzurou od žalob odrazuje.  Tím cenzura a Bangův rasismus  a fašismus v České republice vítězí i proti ustanovením Ústavy ČR i Ústavy EU.

Evropský parlament po květnových volbách letos,  musí pokračovat mnohem iniciativněji také v legislativní práci na zlepšení ochrany údajů,  jež zahrnovala reformu rámce v oblasti ochrany údajů a pravidel pro kybernetickou bezpečnost.  

V současné době Parlament údajně provádí rozsáhlou legislativní činnost v oblasti návrhů,  které byly představeny jako navazující na strategii pro jednotný digitální trh a usnesení Parlamentu o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu,  přičemž se zabývá otázkami,  jako je neopodstatněné zeměpisné blokování,  přeshraniční dodávání balíků,  přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah,  revize nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, audiovizuální mediální služby,  smlouvy o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku a smlouvy o poskytování digitálního obsahu. Ovšem kde jsou plány a prohlášení a kde je skutečnost?

Např. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (anglicky General Data Protection Regulation), zkráceně  GDPR, (2016/679 I) má mít za cíl stanovit pravidla ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a pravidla pro pohyb osobních údajů.  Nařízení má chránit základní práva a svobody fyzických osob se zaměřením na právo ochrany osobních údajů.  Volný pohyb osobních údajů v Evropské unii není z důvodu ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů omezen ani zakázán.

A jaká je skutečnost? Před účinností GDPR jsem sledoval řadu amerických televizních kanálů a rádií, které byly dostupné veřejně, zdarma a všem.  Nyní se na webech pouze dozvídám, že v rámci opatření GDPR není přenos již umožněn.  Tedy nikoliv svoboda a ochrana dat, ale opět omezení,  opět odříznutí od informací,  opět izolace.  

Náš cíl je opačný.  Každý účastník v internetové síti má právo na soukromí a ochranu jeho dat a současně má právo publikovat a také číst obsahy textů, či videí tak, aby byly viditelné naprosto všude, bez ohledu na zemi,  kontinent,  či jiné diference,  jako politická orientace a podobně.

Chceme v Evropském parlamentu nasměřovat legislativní procesy tak,  aby byly vytvářeny technické podmínky nařízeními,  která by omezila regulaci a cenzuru tvrdě postihovala odebíráním licencí a vysokými pokutami a aby soudní kauzy byly řešitelné zdarma a přímo u mezinárodního soudu a ve zrychleném procesu,  kde po prošetření příčin cenzury a obsahu sdělení a při zjištění neoprávněného omezení osobní svobody a svobody projevu, byla sankce vymahatelná okamžitě, nejpozději v rok, kdy došlo k podání a přijetí žaloby soudem.  Sice může a dojde k zavalení mezinárodního soudu žalobami, ale je třeba tam soustředit nové pracovní síly,  technologie a veškerá legislativní opatření tak,  aby proces byl rychlý a účinný a měl výchovný efekt.  Je důležité likvidovat média,  která omezují celé skupiny občanů a nikdo,  ani soukromé noviny,  weby a podobně,  nemá právo porušovat Ústavu dané země ani společnou Ústavu Evropské unie.  Nikdo si nemůže dělat co chce, pokud chce využívat veřejný prostor a vydávat se za publikátora veřejného mínění. Pak nesmí omezovat žádné skupiny obyvatel z žádných důvodů.  Jinak by neměl mít právo veřejně se vydávat za informační médium, blog,  zpravodajský portál a podobně.  Jde přece o demokracii.  Nebo se už mýlím?

Kromě likvidace a tvrdého postihování cenzury,  chceme dosáhnout levnějšího internetového připojení bez omezení objemu dat, minimálně na úrovni cen těch nejúspěšnějších zemí EU, kde například Velká Británie, Rakousko, Polsko, nebo Švédsko má jedno z nejlevnějších volání v Evropě a pokud jde o mobilní internet v ČR zákazník získá 60 GB dat za 17,51 eur (7,50 Kč za 1 GB) , ale ve Švédsku zákazník získá 200 GB dat za 28,7 eur (3,70 Kč za 1 GB).  Ještě lépe je ve Francii,  kde zákazník získá neomezená data za 29,99 eur.  Česko má tedy nadále drahý a dá se říci nejdražší internet, omezený objemem dat a drahé telefonování a to oproti 2,5 krát až 4 krát nižším mzdám v České republice ve srovnání se Švédskem a Velkou Británií a Rakouskem.  

Data jsou očištěna od marketingových slev, kdy v počátcích platnosti smlouvy je cena nízká a později vzroste na dvojnásobek. Ovšem pokud jde o marketingové tahy operátorů v zahraničí, pak dodavatelé internetu jednají se zákazníkem dle jeho komunikačních schopností a razance vystupování,  protože pokud zákazník začne argumentovat blížícím se koncem smlouvy a výpovědí a zmíní mnohé nedostatky služeb, například konkrétně vyjmenuje výpadky sítě, omezení rychlosti a podobně, přistupují dodavatelé z obav ze ztráty zákazníka k věci i jinak a cena se nemusí až tolik změnit.  I za předpokladu,  že se strany dohodnou na prodloužení smlouvy,  ale za výhodnějších podmínek,  než jsou uváděny v prospektech,  či reklamách,  je to tedy silně individuální a správně tržní.  Ne tak ale v ČR.  U nás jsou tarify dány jednoznačně a nelze se dohodnout na ničem, snad s výjimkou některých lokálních dodavatelů internetu, kteří pro udržení zákazníka jsou schopni snížit individuální cenu balíčku třeba internetu a televize, nebo mobilního internetu a hovorů o výraznou částku,  ve srovnání s původním tarifem.  U známých a téměř monopolních mobilních operátorů v ČR však není prostor na vyjednávání žádný a např.  O2 a T-Mobile mají ještě v roce 2019 tarify dobíjecích SIM karet na 5 korunách za 1 minutu volání, což je evropská rarita.  V Rakousku si užijete z dobíjecí B.free SIM karty 16 GB internetu za dobití 500 kč měsíčně. V Česku má O2 za 500 Kč rovněž na dobíjecí SIM kartě jen 10 GB,tedy polovinu za stejnou cenu. A1 vám nabídne za 10 eur 1000 minut volání plus 1000 SMS. V ČR voláte za 5 korun 1 minutu. Proč?

Nižší mzdy a vyšší ceny jsou v ČR už standardem a my chceme v Evropském parlamentu dosáhnout srovnání podmínek a cen pro všechny stejně,  což zasáhne hrabivé české operátory,  nic jiného v tom totiž není.  O2 má naopak nižší mzdové náklady, než rakouská A1 a tak jak zdůvodní o 100% dražší služby oproti Rakousku? A to nehovořím o dalších vyšších nákladech rakouských provozovatelů ve srovnání s českými. Přesto rakouští poskytují nižší ceny svým zákazníkům.

Pokud má EU něco regulovat, pak ať jde o cenzuru a ceny internetu a volání a to je náš cíl v Evropském parlamentu,  pokud budeme letos v květnu zvoleni.  Přijdete k volbám, nebo vám to vyhovuje,  jak je to dnes?

 

Karel Fleischer 

Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka

Kandidát do Evropského parlamentu – volby květen 2019

Admin skupiny STOP SOUKROMÝM EXEKUTORŮM V ČR

Admin webu EXEKUCE NENÍ BYZNYS

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.