» » » Papež sklonil křesťanství před islámem

Papež sklonil křesťanství před islámem

papež

Každý, kdo byť jen trochu studoval bibli, ví, co znamená akt umývání nohou.

Před poslední večeři, kdy Ježíš v poslední noc, před svým zatčením, večeřel se svými učedníky a slavil svátek pesah, umyl nohy Petrovi a pak i ostatním učedníkům, kromě Jidáše, který již mezi nimi nebyl, protože měl jiné poslání. Když mu v tom Petr chtěl zabránit, Ježíš mu vysvětlil, že když mu to nedovolí, nebude moci s ním být v božím království. Po té Petr přivolil. Ježíš svým učedníkům vysvětlil, co symbolizuje tento obřad. Vysvětlil jim, že když on, jejich mistr se skloní před svými učedníky, a myje jim nohy, jak se pak mají chovat učedníci? Jsou snad větší než jejich mistr? Učedníci to pochopili. Je to akt který vyjadřuje pokoru a službu. „Nevyvyšujte se nad druhé, ba naopak, služte jim, aby podle vašich skutků (ne jen podle řečí), všichni poznali, že jste mými učedníky,“ pravil jim Ježíš.

Není to doslovná interpretace biblického textu, nicméně význam je stejný. Ježíš vždy kladl důraz na chování svých učedníků před lidmi. Kladl důraz na to, aby šli příkladem. Aby lidu sloužili a tak jim ukazovali, kromě kázání, cestu k bohu (jaký kontrast v porovnání s naší vládou).

Akt umývání nohou je symbolika pokory, symbolika služby lidem, aby mohli lépe chápat tu dobrou zprávu, evangelium. Protože evangelium má lidem sloužit, ne jim vládnout.

V každém případě, tento akt, umývání nohou, se praktikuje mezi věřícími křesťany. Ježíš nemyl nohy Římanům, tehdejším dobyvatelům Izraele, Ježíš nemyl nohy farizejům, židovským duchovním. Ježíš myl nohy svým vlastním učedníkům, kteří chodili s ním a viděli jeho skutky. Učedníkům, kteří jej následovali.

Možná, že papežův úmysl byl míněný z opravdové křesťanské lásky. Možná. Jistě že se někteří takzvaní uprchlíci při tom aktu dojetím rozplakali. O tom nepochybuji. Ježíš přinesl evangelium a boží lásku všem lidem dobré vůle. Všem lidem dobré vůle, bez rozdílu rasy nebo etnika.

Ale! Kolik lidí dobré vůle je mezi muslimy? Kolik? Kolik muslimů je ochotných respektovat jiná náboženství, nebo dokonce ateismus? Kolik takových je? Jistě. Najdou se i tací. O tom vůbec nepochybuji. Ale kolik takových je? Možná, že na této zvláštní audienci byli právě takoví muslimové. Takoví, kteří mají tu dobrou vůli, respektovat a tolerovat ostatní lidi, ostatní náboženství. Takoví, kteří mají dobrou vůli ctít jiné kultury a dívat se na ostatní lidi jako na syny a dcery jednoho boha. Nepochybuji o tom, že jsou takoví muslimové. Ovšem, kolik takových je?

Jenže, akt pokory a služby, který projevil katolický papež, se právě v tom muslimském světě minul účinkem. Jak se asi na tento akt dívají imámové, mulové a ajatolláhové? Jak se na tento akt dobré vůle dívají fanatičtí islamisté, kterých je, podle tvrzení některých takzvaných umírněných muslimů, pouze asi 15-20%? To není mnoho, nebo ne? V číslech je to asi tak 200 000 000 lidí islámského vyznání, kteří jsou připraveni brát do rukou zbraň a zabíjet jinověrce. Pořád to není mnoho? Pořád se to jeví jen jako malé procento? Jak se na tento papežův akt dobré vůle dívá toto „malé“ procento? Jako na akt pokoření křesťanství. Jako na akt dobrovolné poroby duchovního vůdce křesťanů muslimskému bohu, jejich proroku, muslimské víře, muslimskému lidu. V očích těchto islamistů se papežův akt dobré vůle jeví jako vítězství islámu nad křesťanstvím.

Je pochopitelné, že tento papežův akt dobré vůle vyvolá v mnohých křesťanech po celém světě, vlnu nevole a nesouhlasu. Čím pak bude pro islamisty tato vlna nesouhlasu? Pro ně to bude znak odporu křesťanského lidu proti jejich vlastnímu duchovnímu vůdci. Něco, co je v tom islámském světě nepředstavitelné. Něco, co by si žádný pravověrný muslim nikdy nedovolil, vzepřít se proti vlastním duchovním vůdcům. To je v tom jejich světě nepředstavitelné a kdo se něčeho takového dopustí, dočká se rozsudku smrti. Tedy, pokud kdokoli z křesťanského světa projeví vůči papežovu aktu dobré vůle, jakoukoli nevoli, dopustí se, v očích islamistů smrtelného hříchu. Když si křesťané nectí svého vlastního duchovního vůdce, jak budou ctít proroka a islámské duchovní, že? Zaslouží si smrt. Jinými slovy, katolický papež dal svým činem islamistům do rukou jakési posvěcení a přesvědčení, že mají právo zabíjet křesťany, protože tito nerespektují ani vlastního vůdce. Pokud je někdo jiného křesťanského vyznání než katolického, třeba evangelického, nebo baptistického, nebo jakéhokoli jiného protestantského vyznání, neměl by se ukolébat v klidu s tím, že není katolík a s papežem nemá nic společného. Islamisté si pramálo lámou hlavy nad rozdíly v křesťanských církvích. Pro ně jsme prostě křesťané a basta!

Papež svým činem dal do rukou islamistů mocnou duchovní zbraň. Křesťanství se v tomto aktu sklonilo před islámem. Křesťanství, v tomto aktu uznalo nadřazenost islámu.

Co bude následovat? Musíme si uvědomit, že nejmocnější zbraní islamistů nejsou kalašnikovy a bomby. To jsou jen prostředky k dosažení jejich cílů. Nejmocnější zbraní islamistů je jejich víra. Jejich přesvědčení, které se po tomto papežově aktu ještě více posílilo a utvrdilo je v přesvědčení své pravdy, utvrdilo je v přesvědčení, že jejich činy jsou správné, protože nadřazenost džihádu uznal i sám papež, v očích islamistů, duchovní vůdce křesťanského světa. V jejich očích, sám papež uznal oprávněnost džihádu.

Jaký to bude mít vliv na islámský terorizmus, si asi všichni dokážeme domyslet.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená * jsou povinná.